Martina Morská 15 let v CRONIMET Ostrava

Patnáct let v jedné firmě už je pořádný kus života. Za tu dobu se mění firma, kolegové, pracovní náplň i člověk sám. Jak na své začátky vzpomíná naše kolegyně Marťa Morská? Co ji udržuje v dobré náladě a kde ji najdete, když zrovna není v práci? Přinášíme Vám krátký rozhovor.

Redaktor: Dobrý den, děkujeme, že jste si udělala chvilku pro kratičký rozhovor o Vás.

MM: Dobrý den, mám zrovna chvilku, tak se do toho můžeme pustit.

Redaktor: Vzpomenete si ještě na svůj úplně první den v CRONIMET Ostrava? Co Vám tehdy běželo hlavou – a tušila jste, že tu budete ještě za 15 let?

MM: Vzpomínám si, i když už přece jen trochu v mlze. Člověk první den hlavně přemýšlí, kam má jít, koho se na co zeptat, a snaží se zapamatovat si alespoň polovinu jmen. Rozhodně jsem si tehdy neříkala: „Tak, a tady budu dalších patnáct let!“

Redaktor: Za 15 let se toho určitě hodně změnilo. Co je dnes ve firmě úplně jiné než v době, kdy jste nastupovala?

MM: Když je člověk někde každý den, změny tolik nevnímá. Když se ale podívám zpátky, změnilo se toho opravdu hodně – areál, technika, způsob práce i spousta lidí kolem nás. A protože jsem vystudovaná stavařka, samozřejmě mě zajímají také všechny stavební změny, například výstavba naší nové administrativní budovy a vážního domku.

Redaktor: Kdybyste měla vybrat jeden pracovní moment, na který jste opravdu hrdá, který by to byl?

MM: Jeden konkrétní asi vybrat nedokážu. Nejlepší pocit mám vždycky ve chvíli, kdy se podaří vyřešit něco, co zpočátku vypadá, že snad ani nemá řešení. Člověk si pak může říct: „Tak dobře, tohle jsme zase zvládli.“ A může se pustit do dalšího problému.

Redaktor: A teď něco veselejšího – vybavíte si nějakou pracovní historku nebo „legendární“ zážitek, na který se nedá zapomenout?

MM: Za patnáct let? Těch by bylo! Některé se dají zveřejnit, některé raději ne a některé už možná každý ze zúčastněných vypráví trochu jinak. Myslím, že nejlepší pracovní historky stejně vznikají úplně neplánovaně.

Redaktor: Bez dobrých kolegů by těch 15 let asi utíkalo o něco pomaleji. Co máte na svém týmu nebo kolezích nejraději?

MM: Hlavně to, že se na sebe dokážeme spolehnout. A také to, že se umíme zasmát. V práci spolu trávíme velkou část dne, někdy možná i více času než doma s rodinou, takže dobrý kolektiv je opravdu důležitý. Když máte kolem sebe lidi, se kterými můžete řešit vážné věci a za chvíli se společně něčemu smát, hned je pracovní den příjemnější. 

Redaktor: Kdybyste měla CRONIMET Ostrava popsat jen třemi slovy, která byste vybrala?

MM: To je těžší otázka, než se zdá! Asi bych vybrala: lidé, změna a zkušenosti.

Lidé proto, že bez nich by firma nebyla firmou. Změna proto, že za patnáct let se toho tady opravdu hodně změnilo. A zkušenosti? Těch už mám po patnácti letech snad dost. I když člověk pořád zjišťuje, že se má co učit a že ho každý den mohou překvapit nové situace.

Redaktor: Po těch letech už má člověk určitě pár pracovních fíglů. Jakou radu byste dala někomu, kdo do CRONIMET Ostrava právě nastupuje?

MM: Nebát se zeptat. Nikdo učený z nebe nespadl a stejně si člověk v prvních týdnech polovinu věcí nepamatuje. Určitě bych také doporučila zachovat si nadhled. Ne všechno se musí řešit se smrtelně vážným výrazem. Někdy pomůže dát si kávu, na chvíli se nad problémem zamyslet a pak se do něj pustit znovu.

Redaktor: Když za sebou zavřete dveře práce, co Vám nejlépe pomůže přepnout do režimu volno?

MM: Určitě zahrada – ať už okrasná, plná květin, nebo užitková, se spoustou zeleniny. Člověk přijde domů z práce a jde si odpočinout tím, že začne zase pracovat – jen tentokrát dobrovolně. Pro mě je to ale opravdu relax. Na zahradě si vyčistím hlavu a výsledek je navíc hned vidět. Tedy pokud zrovna něco nevyroste úplně jinak, než jsem plánovala.

Mám také ráda jízdu na kole a dlouhé procházky.

Redaktor: Je něco, co o Vás většina kolegů vůbec neví a možná by je to překvapilo?

MM: Možná někoho překvapí, že jsem vystudovaná stavařka. I když po těch letech už to asi spousta kolegů ví. Jsem také velký knihomol. Času na čtení sice nemám tolik, kolik bych chtěla, ale cestou do práce a z práce je dobrá knížka učiněný balzám na duši.

Redaktor: A na závěr trochu do budoucna: co byste popřála CRONIMET Ostrava – a hlavně sobě – do dalších 15 let?

MM: Firmě bych přála, aby se jí dařilo, dál se rozvíjela a aby tu pořád byl dobrý kolektiv. Techniku, budovy nebo vybavení můžete vyměnit, ale dobří lidé jsou základ.

A sobě? Za dalších patnáct let už budu mít doufám úplně jiné pracovní povinnosti – ideálně žádné. Ráda bych si zasloužený odpočinek užila ve zdraví, s rodinou, přáteli a při cestování i plnění svých tajných přání.

Redaktor: Děkujeme za rozhovor.

U příležitosti tohoto krásného pracovního výročí bychom chtěli Marti za celý tým CRONIMET Ostrava upřímně poděkovat za 15 let společné cesty, za její dlouholetou práci, cenné zkušenosti, spolehlivost a dobrou náladu. Do dalších let jí přejeme především pevné zdraví, mnoho osobních i pracovních úspěchů, spoustu energie a radosti a také dostatek času na vše, co jí přináší potěšení.